Rozdíly mezi lidmi a zvířaty je často veliký, protože na lidský sluch evoluce vyvíjela tlak jiným způsobem než na ostatní zvířata, a proto je lidský sluch velmi jedinečný, i když ne fyzicky jak si možná myslíte, ale tím, jak ho zpracovává mozek. Lidský sluch je specializovaný na lidskou řeč, která je neuvěřitelně komplexní a díky elasticitě mozku se dokážeme naučit nové jazyky, jak mluvení, tak poslouchání. Lidský mozek má schopnost rozlišit velmi přesně rozdíly frekvencí které slyšíme. Absolutní většina tuto schopnost nemá, protože jejich komunikace je mnohem jednodušší nebo komunikují jinak, například zrakovými nebo čichovými vjemy. Mnohá zvířata mají mnohem širší spektrum slyšení frekvencí kvůli jiným potřebám pro přežití. Většina zvířat má také mnohem lepší lokalizaci zvuku neboli určení směru odkud zvuk přichází díky pohyblivým uším. Jistě jste si někdy všimli, že když na kočku zezadu promluvíte tak se její uši nebo jen jedno ucho otočí směrem k vám. Člověk sice tuto schopnost má, ale je buď zakrněná nebo velmi omezená, protože lokalizaci zvuku zastoupil mozek, který měří časový poměr zvuku, který se dostane k jednomu a druhému uchu. Také díky tomu že je sluch propojený s emocemi a také že máme představivost lidé začali vytvářet něco, k čemu nejsou ostatní zvířata ani trochu blízko – Hudbu. Může se zdát, že hudba pro nás neměla žádný evoluční význam, ale opak je pravdou. Hudba naše předky spojovala a upevňovala sociální vazby. A tyto sociální vazby nám zvyšovala šanci na přežití díky spolupráci, díky které jsme ovládli svět. Také nás hudba uklidňuje a mozek na ní reaguje v podobě vylučování hormonů a endorfinů, například oxytocin – hormon lásky nebo dopamin – hormon (Stebbins, William C, 2025)