HISTORIE
Suši se vyvinulo z nare-suši, což bylo jídlo z ryb kvašených v rýži. Prosolené ryby se na několik měsíců vložily do vařené rýže. Zde pak probíhalo mléčné kvašení, které ryby konzervovalo a umožňovalo je dlouhodobě skladovat. Ryby jím také byly obohaceny o další živiny, které v syrových rybách nebyly. Rýže se nejedla. Tento způsob uchovávání ryb pocházel pravděpodobně z jihovýchodní Asie, kde se ryby dostávaly hlouběji do vnitrozemí jen v období dešťů a bylo tedy třeba je pochytat a uskladnit do zásoby na suchá období. Do okolních zemí se šířil spolu se znalostí pěstování rýže, do Japonska se dostal přes Čínu neznámo kdy někdy v období Džómon (asi 10 tisíc let př. n. l. až do 4. stol. př. n. l.).
Historie klasického suši, jak ho známe dnes, začala až o mnoho později, teprve v 15. století v období 1333–1568, ve kterém kulinářství obecně zažilo svůj rozkvět – zrodily se různé školy vaření, stejně jako proslulý japonský čajový obřad. Doba fermentace nare-suši byla radikálně zkrácena a rýže se tak mohla přestat vyhazovat a byla konzumována spolu s částečně fermentovanou rybou.
V následujícím období 1868–1912 skončila politika národního izolacionismu, do Japonska se dostala ze západu technologie chlazení a také móda výraznějších chutí, což vedlo k používání nových surovin v přípravě suši. Kolem roku 1850 se objevilo maki suši a nigiri-suši, původně edská (tokijská) specialita, se rozšířilo i do zbytku Japonska.
Zdroje: wikipedia