Osobní web Tomáše Jiráska

Fotbal

Jak jsem již zmínil, sportuji už od mala a sport byl hlavním faktorem zrušení mé introverze. Rodiče to se mnou neměli lehké, jelikož věděli, že přesvědčit malého, stydlivého, nekomunikativního kluka co je byl docela při těle vykonávat sportovní činnost, nebude žádná sranda.Naštěstí hned u prvního sportu (fotbalu) se povedlo ve mně najít nějakou chuť být součástí kolektivu. A já tak začal svou fotbalovou kariéru ve fotbalovém klubu FK Ostrov. Nezapsal jsem se nejlépe, protože jsem se snažil hned z prvního tréninku utéct. Naštěstí trenéři byli v skvělí a mně se to tam začalo líbit. Neměl jsem rád ten pohyb, ale kolektiv byl skvělý. Asi do 10 let jsem tam chodil a ani si neuvědomoval, že bych se měl zlepšovat. Bylo to po tom kdy jsem vstřelil svůj první gól (spoluhráč kopl roh a od mého chrániče se to odrazilo do brány). Začal jsem si chodit s kamarády zakopat a na hřišti jsme trávili strašně moc času a já konečně začal cítit, že se zlepšuji. Hrál jsem krajního obránce a díky mému trénování jsem začal být důležitou součástí týmu a to jak v útočení tak v obraně. Po jednom halovém turnaji si mě vybrali do akademie FC Viktoria Plzeň. Chodil jsem tam trénovat, ale do týmu si mě nevybrali. Dále už se nic zajímavého, co se týká přestupu, nestalo. Po tom co jsem přišel do dorostu, hraji v okresním výběru. Vyberou se nejlepší hráči v okresu a hrají proti sobě. Díky jednomu mému zápasu jsem dostal nabídku přestoupit do Slavie Karlovy Vary, ale chtěl jsem zůstat hrát v Ostrově. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel jelikož Slavie Praha je můj nejoblíbenější český tým, takže bych se aspoň trochu přiblížil. Nyní stále hraji za dorost, už druhým rokem. Pozice jsem prostřídal, ale teď nastupuji na hrotu, ale někdy se přesunu do obrany. Fotbal je jediný sport, ve kterém jsem vytrval, tak doufám, že mi to zůstane ještě dlouho. Rád vzpomínám na svou nejlepší sezónu ve starších žácích. To jsem měl díky biatlonu dobrou fyzičku a ještě díky mým individuálním tréninkům dobrou techniku. V tu sezónu jsme nad ostatními týmy dominovaly, akorát nám chybělo dávat góly. Hrál jsem na kajním obránci a brousil jsem tam lajnu jako o život. Dal jsem asi pět gólů (což je na obránce docela slušný) a měl jsem nespočet asistencí. Dalším zajímavým tématem jsou kopačky. Těch jsem měl víc než gólů za celou svojí kariéru. Nikdy mi snad nevydržely déle než sezónu. Čím dražší jsou, tím méně vydrží. Je pravda, že s nima hraji furt na umělý trávě, což není pro ně zdravý, ale za tu cenu, by měly hrát za mě. Aspoň jsem si vyzkoušel poustu značek, ať vím koho za sponzora. Zatím mi stačí můj táta. Sice je to můj sponzor, ale dostal ode mě zákaz chodit na zápasy, protože mě pak zneklidňuje a já o svých chybách poslouchám celý den. Jednou v mé kariéře nastal pekelný den a náš trenér nemohl dorazit, tudíž ho musel zastoupit můj táta ještě s jedním otcem mého spoluhráče. Celý den jsem měl z toho špatný pocit a když začal zápas byl jsem nervózní aby mi něco nevyčítal. No asi po sedmi minutách mi někdo šlápl na koleno a já si šel sednout. Koleno se mi pořádně vyléčilo asi za rok.

Průběh tabulky Krajského přeboru dorostu 2022/23