Musím uznat, že často nejsem ráda sama, a proto jsem neskutečně moc ráda, že mám pár blížkých, o kterých vím, že se jim kdykoliv můžu ozvat. Mezi ně patří jak má rodina, tak mé přátelé, i moje zvířata. Doma máme 10 letou čivavu, jmenuje se Čip. Nemá rád nikoho jiného, než naši rodinu. I tam by se našel někdo, koho Čip úplně nemusí. Je hodně náladový, ale všichni ho máme moc rádi. Je to můj parťák na procházky. Minuký rok jsme adoptovali dvě koťátka a dali jsme jim jména Robbie a Emanuel. Nejdřív jsme si mysleli, že je to brácha a ségra, takže se jmenovali Robbie a Emma. Jenže na kastraci jsme zjistili, že je Emma kocourek, tak se z něho stal Emanuel, nmebo vlastně, celou dobu Emanuelem byl. Má rodina je dost velká. Když se sejdeme na Vánoce u prababičky, v malém obýváku, většina z nás sedí. Celkově je nás většinou 18. Jsem strašně ráda, že se scházíme nejen na ty Vánoce, dvakrát do týdne se chodí k prababičce a k pradědovi. Jednou za tři týdny se chodí k pratetě a slavíme spolu i narozeniny. Je to vždy moc fajn. Vím, že mě vždy podpoří. Mám pár opravdu blízkých přátel, kterým důvěřuji a jdu za nimi, když se cítím špatně. Máme to samozřejmě oboustranné. Máme stejné koníčky, chodíme na koncerty, rozumíme si a bez většiny si nedokážu představit život bez nich. Často se třeba 3 měsíce nevidíme, ale na našem vztahu to nic nezmění.