3. TĚŽKÉ KULOMETY
V roce 1914 mnoho velitelů považovalo kulomety za zbraň vhodnou pouze proti opancéřovaným vozidlům a koloniím nepřátel. Válka však ukázala opak. Těžké, vodou chlazené kulomety dokázaly vést nepřetržitou palbu celé hodiny a vytvořit neprůchodnou palebnou přehradu.
3.1 KULOMETY
-
Maschinengewehr 08 (Maxim-Německo): Německý MG 08 byl přímou adaptací původního vynálezu Hirama Maxima. Šlo o standardní těžký kulomet německé armády. Zbraň byla extrémně robustní a těžká, v zákopech se umisťovala na masivní sáňkovou lafetu, která umožňovala přesné zaměření, ale vyžadovala obsluhu čtyř mužů k přenosu.
-
Vickers Gun Mk 1 (Anglie): Vickers vycházel ze stejného patentu jako německý Maxim, ale konstruktéři ho dokázali výrazně odlehčit. Je jednou z nejikoničtějších střelných zbraní v britské historii. Avšak byl v polovině 1. světové války nahrazen lepší a technicky zdatnější Lewis Gun.
-
Schwarzlose M.07/12 (Rakousko-Uhersko): Páteř pěchotní výzbroje rakousko-uherské armády tvořil kulomet Schwarzlose. Pro nás velmi důležitá zbraň, protože ji obsluhovali čeští vojáci. Konstruktér Andreas Schwarzlose zvolil jiný přístup než Maxim. Zbraň fungovala na principu neuzamčeného dynamického závěru brzděného soustavou pák.
-
Hotchkiss M1914 (Francie): Zatímco ostatní sázeli na vodu, Francie věřila vzduchu. Kulomet Hotchkiss byl vzduchem chlazený. Jeho masivní hlaveň s 5 velkými prstencovými žebry u kořene měla odvádět teplo. Unikátní bylo i zásobování - nepoužívaly se pásy, ale pevné kovové hřebeny na 24 nábojů, to omezovalo plynulost.