Zbraně 1. světové války

5. CHEMICKÉ ZBRANĚ

Nasazení bojových plynů bylo zoufalým pokusem prolomit patovou situaci zákopové války. Ačkoli Haagské úmluvy z roku 1899 a 1907 používání jedů ve válce zakazovaly, Německo vedené chemikem Fritzem Haberem hledalo skulinu v mezinárodním právu. A v dubnu 1915 se otevřela Pandořina skříňka.

5.1 PLYNY

• Chlor: První skutečně smrtící plyn nasazený ve velkém měřítku. Během druhé bitvy u Ypres 22. dubna 1915 Němci vypustili z tlakových lahví 168 tun chlóru proti francouzským a alžírským jednotkám.


• Fosgen: Zatímco chlor byl děsivý, fosgen byl efektivní. Byl zodpovědný za přibližně 85 % všech úmrtí způsobených plynem. Míchal se s chlórem, aby se šířil dál. Jeho zákeřnost spočívala v tom, že byl téměř neviditelný a příznaky se projevily se zpožděním až jednoho dne. Voják se mohl cítit dobře, pokračovat v boji a druhý den zemřít na otok plic.


• Yperit: Známý také jako hořčičný plyn, byl představen v roce 1917 a změnil povahu chemické války. Nešlo primárně o to vojáka zabít, ale vyřadit ho z boje a zahltit zdravotnický systém. Proti této látce plynová maska nestačila, protože pronikala i přes oblečení a na kůži způsobovala strašlivé popáleniny puchýře, dočasnou či trvalou slepotu a při vdechnutí rozežrala průdušky. Navíc byl perzistentní v blátě a kráterech zůstával aktivní několik týdnů, čímž zmořil boj ještě dlouhodobě.

5.2 VÝVOJ OCHRANY (PLYNOVÉ MASKY)

Odpověď na plyn byla rychlá. První ochranou byly kapesníky namočené v moči.

• 1915: Jednoduché plátěné kukly napuštěné chemikáliemi.
  
  
• 1916-1918: Zavedení moderních respirátorů s filtrem na aktivní uhlí. Tyto masky dokázaly odfiltrovat většinu látek, ale proti yperitu, který pálil kůži, nechránily tělo.