Historie pneumatik
Od roku 1950 kdy se jel první závod Formule 1 se pneumatiky výrazně měnily nejen z hlediska materiálů, ale i konstrukce, rozměrů, přilnavosti nebo maximálního povoleného výkonu. První monoposty jezdily na úzkých diagonálních pneumatikách, které poskytovaly poměrně malou přilnavost a nebyly určeny pro extrémní zatížení, které dnešní vozy zvládají. Teprve v 60. letech začaly týmy používat širší pneumatiky, které zlepšily přilnavost a stabilitu v zatáčkách a tím umožnily jezdcům dosahovat vyšších rychlostí.
Jedním z nejdůležitějších posunů byl v roce 1971 příchod Slicků – hladkých pneumatik bez vzoru. Tyto pneumatiky výrazně zvýšily přilnavost na suché trati. Byly však velmi citlivé na teplotu a degradaci, což nutilo týmy při závodech improvizovat a vymýšlet nové strategie. Protože byly Slicky v té době prakticky neregulované, monoposty se stávaly mnohem nebezpečnějšími, proto v roce 1998 Mezinárodní automobilová federace (FIA) Slicky zakázala a nahradila je pneumatikami s drážkami, které měly auta zpomalit a tím zvýšit bezpečnost monopostu. Tento typ pneumatik byl používán až do roku 2009, kdy se Slicky oficiálně vrátily.
Výrobci pneumatik
Historii pneumatik ovlivňovalo také střídání jednotlivých dodavatelů. V různých obdobích mezi sebou soutěžily značky jako Goodyear, Bridgestone, Michelin, Continental nebo Dunlop. Tato konkurence mezi výrobci výrazně přispěla k vývoji nových technologií a ke zvyšování celkového výkonu. V letech 2005–2006 dokonce probíhala tzv. „válka pneumatik“, kdy se týmy dělily do skupin podle výrobce, což mělo zásadní vliv na průběh závodů. Od roku 2011 je oficiálním dodavatelem pneumatik Pirelli, které bylo vybráno FIA s cílem vyrábět směsi s vyváženou degradací. Úkolem bylo zvýšit variabilitu strategií, podpořit zastávky v boxech a zatraktivnit závody. Pirelli od té doby dodává týmům pro každý závodní víkend tři typy suchých směsí. Zároveň své pneumatiky neustále vyvíjí a přizpůsobuje tak, aby odpovídaly charakteru jednotlivých tratí i požadavkům moderní Formule 1.