Silový trojboj neboli powerlifting je silový olympijský sport, který se skládá ze tří pokusů o maximální váhu na třech disciplínách neboli liftů: squat, bench press, deadlift. Silový trojboj je odrůda vzpírání, v obou sportech se zvedá osa v různých disciplínách a závodník má 3 pokusy na každou z nich. Sportovcům se říká powerlifteři nebo zkráceně lifteři. Tento sport je velice náročný jak fyzicky tak psychicky. Největší powerliftingoví ambasadoři na světě jsou IPF (International Powerlifting Federation) a GPC (Global Powerlifting Committee). Je v nich jeden velký rozdíl, v GPC není dopingová kontrola, má mírnější pravidla a povoluje dresy na mrtvý tah a dřepy, zatímco v IPF se soutěží tzv RAW (bez vybavení).
Ve 14 letech jsem skončil s fotbalem a začal s kulturistikou, která mě začala bavit více a viděl jsem v tom svůj potencionál a nadanost díky své genetice. Ke kulturistice jsem si vybudoval silný vztah a bavila mě až do mých 16let. Zlomový bod nastal při setkání s Ondřejem Davidem, který se v powerliftingu pohyboval léta a ukázal mi tedy tuto alternativu kulturistiky. Já si tento sport ihned oblíbil a začal jsem se učit od něho. Letos v červnu to už bude rok a já se za svou kariéru liftera zúčastnil 3 soutěží a 2 z nich dokonce vyhrál v kategorii do 70 a do 66 kilo..
Nyní bych vám rád stručně ukázal všechny 3 cviky, hlavně v mé podobě a na co je potřeba se zaměřit při vykonání cviku. Pořadí při soutěžích je SBD tedy Squat (dřep), Bench, Deadlift (mrtvý tah).
Mnozí by si mysleli že na dřepu není nic těžkého, velký omyl, dřep je ten nejtěžší a technicky nejzávažnější cvik na techniku. Zde je video, jak jsem provedl dřep se 160 kily technicky správně a uznatelně na soutěži.
Opatrně a pomalu jsem osu odstranil ze stojanu a postavil se do pozice mě vyhovující. Následně je důležité hluboce se nadechnout do břicha a zpevnit se, poté kontrolovaně s váhou postupovat dolů minimálně do soutěžně uznatelné hloubky (vršek boků pod koleny, kolena se stehny minimálně do 90°). Po dosažení hloubky se explosivně a kontrolovaně pohybujeme nahoru s váhou a když váhu vytlačíme nahoru a propneme kolena, můžeme ji vrátit zpět do stojanu. Při těžší váze je vždy důležité najít si vhodného “spottera” tedy někoho kdo na vás dohlédne při vykonání cviku (na videu funkci spottera vykonává výborně Filip Prokeš za mnou)
Dalším a mým nejméně oblíbeným cvikem je Bench press neboli “Bench”. Ačkoli by se zdálo že při benchi využíváme jenom prsa a ramena, není tomu tak. Bench je komplexní cvik, tedy zapojujeme při jeho vykonání celé tělo, dokonce i nohy. Proč nohy? Na podporu zad a udržení zadku na lavici, jakmile totiž dojde k zvednutí zadku z lavice, pokus je neplatný. Také se snažíme udržet zápěstí rovnoměrně s předloktím, aby při vyšší váze nedošlo k jeho poškození.
U mrtvého tahu se vede už dlouholetý rozpor o tom, co je správně. Tahá se totiž dvěma způsoby, convential a sumo. Oba způsoby jsou správně a jsou tolerovány na jakékoliv soutěži. Rozdíl mezi nimi je rozložení nohou a rozsah pohybu. Sumo má daleko menší rozsah pohybu a padají spekulace o tom, že je to takzvaný “cheating” nebo dokonce úplně jiný cvik.
Na videu tahám sumo a při technice i provedení jsou tyto způsoby odlišný, vysvětlím tedy sumo. Přistoupíme k ose, jak jen můžeme, abychom měli holeň až u osy. Dále osu chytneme tak aby naše ruce byli takzvaná lana a nadechneme se hluboce do břicha, vyšpulíme hruď a zadek dáme do pozice rovnoměrně s koleny. Explosivně ale kontrolovaně taháme směrem nahoru dokud nesepneme záda, ramena i kolena. Při dodržení všech 3 kriterií se pokus uzná za vhodný.